Všechno je to na hovno

13. února 2012 v 15:29 | Ta, co zatím nemá vymyšlenou přezdívku |  Bla, bla, bla...
Tak jo. Já fakt nevim. Měla jsem se fakt fajn, ale teď to nějak opadá. Měli jsme fajn "partu" (z který mám ráda uplně všechny členy a vlastně je skoro všechny považuju za svý nejlepší kamarády) se kterou jsme chodili do hospod a čajoven a bylo to strašně super. A teď? Teď se dozvídám, že se zase opakuje ta stará známá historie, že si nějaký členové party nerozuměj. Teda spíš že jeden člen má s dvouma jinejma problém. A přijde mi takový.. zvláštní, že nikdo krom jeho s nima problém nemá. (Promiň, ale já to fakt celkem nechápu.)

Už mě to fakt sere. Nesnášim takový to, když si musim čas rozdělovat mezi víc kamarádů, protože oni nemůžou bejt spolu dohromady. Pak to většinou dopadne tak, že mi všichni budou psát, jak na ně kašlu, i když to vůbec neni pravda. Vadí mi, když si někdo z někoho dělá srandu a pak když si někdo jinej dělá srandu z něj, naštve se. Proč?

Taky mi jednou ze srandy dvě kámošky schovaly klíče a já jsem se nemohla najít a už jsem z toho byla celkem nervózní, když mi jedna z nich se smíchem zamávala těma klíčema před nosem a řekla, že mi je s jistou osobou schovaly. Tak jsem se tomu zasmála a pohoda. Proč na ně bejt nasraná? Myslely to snad špatně? Ne. Byl to jenom kamarádskej vtip.

Nevim, no. Nevim, jak se mám chovat. Přijde mi, že dělám všechno správně a stejně to furt všechny sere. Furt si na mě někdo stěžuje (podle mě) kvůli uplnejm kravinám. A já už se pak někdy bojim, cokoliv říct nebo napsat, aby se někdo náhodou neurazil. Proč prostě lidi nemůžou bejt víc v pohodě a přestat všechno tolik řešit? Taky jsem nedávno čekala na kamarádku asi 15 nebo 20 minut, protože přišla pozdě. Byla mi strašná zima, málem jsem promrzla na kost a naštvala jsem se snad na ní? Ne, protože tohle je podle mýho uplná blbost. I když mi to občas přijde jako pádnější důvod, proč se na někoho naštvat než ty, kvůli kterejm se na mě naštvávaj ostatní.

Takže bych ocenila, kdyby se mí kamarádi začli chovat podobně ke mně. A neberte mě tolik vážně, ale jsem z toho taková zklamaná a prostě je mi líto, že se ten idylickej pocit, jakej jsem měla, rozpouští...
 


Komentáře

1 Ophelia Ophelia | Web | 13. února 2012 v 19:30 | Reagovat

Tohle neni hezký :( Nevím o koho se jedná, ale to je vždycky nejhorší, když jeden člověk kazí všecko.

2 Ta, co nemá přezdívku Ta, co nemá přezdívku | 13. února 2012 v 19:39 | Reagovat

[1]: No, jakoby on to ten člověk nekazí, ale prostě... Já nevim, myslim, že to moc zveličuje všechno a bere si všechno moc osobně. Měl by to brát prostě víc v pohodě. Tenhle článek měl bejt spíš taková rada pro toho člověka, tak doufám, že to pochopí.

3 Jane Jane | Web | 13. února 2012 v 22:28 | Reagovat

Já ti můžu jen poradit, že i když nevíme, o koho se jedná, někteří lidé třeba mají blog jenom pro ventilaci a zveličování nějakých momentálních krátkodobých myšlenek a ani oni sami to neberou tak vážně.
A tys byla určitě ta poslední, kdo by měl bejt z toho nějak nešťastnej. "Jeden člen" se vlastně ve škole s těma dvouma lidma baví ze všech nejvíc.

Ano, bere si všechno osobně, ale prostě je takový/á. Ze všeho je buď strašně nadšený/á nebo nešťastný/á. Vlastně celý život se snaží bejt víc ned věcí ale když se jedná o některý věci, prostě to de hůř.

A asi je dost trapný psát to sem ale "jednomu členu" nevadí být s někým dohromady, ale prostě občas chce mít někoho, kdo je jeho nejlepší kamarádka, jenom "pro sebe", aspoň na chvíli, aby mu (teda jí) mohla říct právě některý věci, který se říkaj nejlepším kamarádkám. Pokud tě teda jako nejlepší kamarádku může brát, protože "jeden člen" má někdy (ale jenom výjimečně - když má nladu, že si všechno moc bere) pocit, že je jen jedna ze tvých mnoha dobrých kamarádů.

Ten pocit úplně chápu, já mám taky teď pocit že se všechno rozpadá a hlavně pocit "proč nemůže bejt všechno jako dřív". Ale to je život a ten se mění spolu s lidma okolo tebe. Já jenom doufám, že my dvě se nezměníme a budem "okolo sebe" ještě hodně dlouho. Nebudu to po sobě teď číst, protože bych to asi nedokázala poslat. Všechno si beru, a i tohle. "jeden člen" "nikdy nebrečí", ale teď by možná brečel, kdyby brečel. Chtěl by se omluvit a chtěl by tohle prostě nějak smazat a doufá, že to zase pochopíš ty. Tak.

Bože, uvidíme se až v pondělí! Měj se krásně.

4 Ta, co nemá přezdívku Ta, co nemá přezdívku | 13. února 2012 v 22:55 | Reagovat

[3]: Jsem ráda, žes to sem napsala. Vážim si toho. Napsala bych na to delší reakci, ale bohužel mě otec právě vyhazuje z počítače, takže to shrnu rychle - mám tě ráda a chápu tě, jenom jsem si to asi špatně vzala. Těšim se až se uvidíme, měj se. :)

5 Vit Kouba Vit Kouba | E-mail | Web | 28. července 2013 v 7:36 | Reagovat

Vše je zde za hovno díky gramotnosti, teoreticky bylo zavedení gramotnosti správné, prakticky se ukázalo, jako chybné, protože díky gramotnosti, jsme se ocitli v kleci teorie. Jakmile začneme informace a programy skladovat na papír, nebo do počítače a internetu, a vytvářet tak nekonečné zásoby informací a programů, začnou logicky informace a programy ztrácet hodnotu, protože je jich nadbytek. To má hodnotu, zabráníme tomu, aby to hodnotu ztratilo, na tomto principu je postavená lidská civilizace, milujeme hodnoty a děláme vše pro to, abychom měli nadbytek hmotných a duševních hodnot. Aby mohli vznikat nové hodnoty, musí staré hodnoty zanikat, je to přirozený proces, díky kterému zde existuje vesmír a v něm i život a člověk, principem všeho je změna, pokud tento princip násilím poškodíme tak jsme za to potrestáni tím, že je zde vše na hovno, a tak unikáme pomocí drog do světa snů a iluzí, a jsme za to trestáni depresí, a závislostí na tom, co je nám zde drogou. Každý zisk je spojen s nějakou ztrátou, když si opice nasadí na hlavu královskou korunu, získá moc a bohatství, ale ztratí charakter a přátele.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.