Zážitek iluzorních obrazů, hlasů nebo jiných vjemů vytvářených mozkem

10. května 2011 v 19:47 | Ta, co zatím nemá vymyšlenou přezdívku |  Bla, bla, bla...
Můj největší sen je...

...Já ani nevím, co je můj největší sen. Možná, že teď jsem se svým životem tak spokojená, že ani nechci nic změnit.

Ne, samozřejmě, že chci. CHCI, a strašně moc! Chtěla bych, aby se do mě zamiloval. Chtěla bych, abych mohla mít oslavu mýho svátku a a aby u mě ty lidi mohli přespat. Chtěla bych... Já bych toho chtěla.

Jenže i bez splnění těhlech snů se dokážu obejít a přitom se mít i dobře. Jde to v pohodě. Občas mě samozřejmě přepadaj takový ty pocity, že bych se měla líp kdyby tohle a támhleto... Ale naštěstí je už umim zahnat a nemyslet na to.

Ale spíš jsem chtěla napsat o těch snech, které si představujeme třeba před tim, než jdeme spát. Takové, vytváření si vlastního, mnohdy lepšího (možná až dokonalýho) života. Když si představujete, co by se všechno mohlo stát....Nebo co by se stalo, kdybyste se zachovali jinak... a tak dále.
To je moje jedna z nejoblíbenějších částí dne, kdy ležím v posteli a jenom si vymýšlim další a další příběhy. Někdy je ani radši nikomu nevyprávim, protože mi někdy přijdou..(jak to nazvat?)..trapný, soukromý.. Trošku mě štve, že poslední dobou chodim spát tak unavená, že snim tak asi 10 minut a už se mi začnou zavírat oči. Snad se to zlepší.

Je to výhodný, protože ten reálnej svět má k dokonalosti hodně daleko. Na druhou stranu je pravda, že kdyby ten svět byl perfektní, asi bysme si ho nevážili a navíc by to byla nuda. A my se přece nikdo nechceme nudit, že jo?

/Co jsem to ještě chtěla napsat...? Jo, už vim./

Vždycky jsem tak trochu záviděla lidem, co mají třeba už od malička nějakej sen v podobě toho, co budou dělat a fakt si "za tim jdou". Tohle já neumim. Nejsem tak trpělivá, abych se učila něčemu, co mi fakt nejde. Když mi to nejde, naštvu se a jsem schopná tu věc ještě rozbít. Jednou jsem se chtěla naučit šít. Jenže mě přestalo bavit se s tim piplat.

Proto jsem tak ráda, že mě tak baví se učit na kytaru. Konečně něco, u čeho (doufám) zůstanu a nevzdám to.
Nesmim.
 


Komentáře

1 Jane Jane | Web | 11. května 2011 v 21:03 | Reagovat

Kdybych já měla kytaru... Musim si nějakou pořídit aspoň na prázdniny!

2 Ta, co zatím nemá vymyšlenou přezdívku Ta, co zatím nemá vymyšlenou přezdívku | Web | 11. května 2011 v 22:23 | Reagovat

[1]: No to teda! Snad jí dostaneš k těm narozkám. :)

3 Jane Jane | Web | 13. května 2011 v 16:15 | Reagovat

[2]: Ha ha to bylo vtipné.

4 Ta, co zatím nemá vymyšlenou přezdívku Ta, co zatím nemá vymyšlenou přezdívku | Web | 13. května 2011 v 19:42 | Reagovat

[3]: Vtipný to bejt nemělo. Mně teda přijde normální dostat takovej dárek k narozeninám, ale...Nojo, já vim, jsem asi moc rozmazlená, no.

5 Jane Jane | Web | 13. května 2011 v 21:42 | Reagovat

[4]: A od koho bych jako měla ten dárek dostat?

6 Ta, co zatím nemá vymyšlenou přezdívku Ta, co zatím nemá vymyšlenou přezdívku | Web | 14. května 2011 v 13:23 | Reagovat

[5]:Třeba od někoho z rodiny.

7 Jane Jane | Web | 14. května 2011 v 19:27 | Reagovat

[6]: Myslíš od té rodiny, která "mi koupí nějaký hudební nástroj, až se na něj naučím hrát"?

8 Ta, co zatím nemá vymyšlenou přezdívku Ta, co zatím nemá vymyšlenou přezdívku | Web | 14. května 2011 v 19:39 | Reagovat

[7]: Kašli na to. Já určitě najdu tu kytaru, jak máme někde na chatě.

9 Jane Jane | Web | 14. května 2011 v 22:07 | Reagovat

[8]: Tak fajn :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.